Setkání pamětníků a starousedlíků 

Impuls přišel sám. Vlastně sama. Jedno odpoledne mi zvoní neznámé číslo. Paní Ransdorfová má kamarádku, která se narodila v Podprůhonu a vyrostla zde a chtěla by se znovu potkat se svými sousedy. Jenže paní Bojčevové je skoro devadesát let.

Starousedlíky, sousedy, díky naší spolkové činnosti známe. Ale najdou se ještě další pamětníci z 30tých, 40tých, 50tých let, kteří v Podprůhonu žili a mohou podat vzácné osobní svědectví? Dává smysl svést je dohromady? 

---------------------------------------------------------------------------------------------

Na tři desítky pamětníků naplnilo hlavní sál bývalé hospody U kulaté báby. Vzpomínalo se na dětství ve třicátých letech, na sousedské spory z let sedmdesátých. Mnohdy ukápla slzička, když se setkaly kamarádky ze sousedství poprvé po více než šedesáti letech.

Několik pamětníků kontaktovala paní Bojčevová, Spolek Podprůhon pomohl s hledáním dalších a oslovil své členy, kteří ve čtvrti bydlí desítky let. Fórum bohatil fotograf Jiří Hanke, který dokumentoval život ve "starém" Podprůhonu v 70 a 80. letech a vydal fotografickou knihu Lidé z Podprůhonu, historik Zdeněk Pospíšil a nakladatel Roman Hájek, kteří připravují výroční publikaci k zmíněnému 250. výročí.

"Tam jsme ani nepáchli, protože nás maminka varovala, tam je rasovna a ras by vás mohl chytnout.", "V té strouze jsme topili žáby a učili myši plavat.", "Na schodech, co máte teď to náměstíčko, tam se v zimě sáňkovalo a svištělo to až dolů k Benedě.", i takové vzpomínky zaznívaly od stolu. Způsoby dětského vyžití možná zněly, jak ze starých knih, ale bylo jasné, že v době před internetem a přeorganizovaného volného času dětí, se v Podprůhonu žilo více společně a na čerstvém vzduchu.

Závěr setkání doplnilo promítání fotografií z rodinných alb, které pamětníci přinesli. Lidem se nežilo lehce, v Podprůhonu nikdy nežili vysloveně bohatí lidé. Ale je nádherné, že lidé většinou vzpomínají na to dobré.

foto z akce: Tomáš Fencl